Rozsviťte zahradu ohněm
Praskající oheň na zahradě vytváří příjemnou atmosféru i během chladného období. Zde se dozvíte, jak pomocí ohně připravit zahradní scenérii a na co je při tom třeba dbát.
Jak lze pomocí ohně vykouzlit příjemnou atmosféru?
Teplo, bezpečí a uklidňující vliv. Oheň je odedávna místem setkávání a rozhovorů. Pro každou velikost zahrady existují různé možnosti, jak ve Vaší zahradě pomocí plamenů šířit útulnou atmosféru
a příjemné světlo. Přiblížíme vám nejdůležitější výhody a nevýhody od čajových svíček až po táboráky a dáme vám cenné tipy na vše, co souvisí s ohněm. Než se však ponoříme do různých možností, je důležité pochopit následujících pět základních pravidel.
Nikdy nenechávejte oheň bez dozoru.
Zachovejte dostatečnou vzdálenost od jiných objektů a mějte na zřeteli směr větru.
Buďte obzvláště opatrní, pokud jsou nablízku děti a/nebo zvířata.
Mějte vždy po ruce vodu na hašení.
Nikdy nepoužívejte podpalovače jako líh nebo benzin. Nebezpečí výbuchu!
Kdo tato pravidla dodržuje, může s klidným svědomím svou zahradu rozzářit ohněm.
Svíčka
Kdo má k dispozici pouze balkon nebo si chce zpříjemnit prostředí na malé terase, může tak učinit pomocí svíček vložených do svítilen nebo luceren. Svíčky jsou vhodné do interiéru i do venkovního prostředí a nevyžadují příliš péče. Čajové, štíhlé i silné svíčky se dnes většinou vyrábějí z parafínu, stearinu nebo z vosku. Ve většině případů mají certifikaci, která zaručuje, že neuvolňují žádné podstatné množství škodlivin. Navíc obsahují mimořádně malé množství sloučenin síry nebo těžkých kovů a neprodukují saze ani kouř.
Tip: V zahradě lze rovněž pomocí svíček dosáhnout již jednoduchými prostředky působivých efektů. Ze starých sklenic a jednoduchých šňůrek si lze například vyrobit malé lucerny, které si pak můžete rozvěsit po zahradě a i při slabším větru si tak užívat příjemného osvětlení.
Zahradní louč
Příjemné prostředí na zahradě vytvoří rovněž zahradní louče, které hoří větším plamenem než svíčky. Vyrábějí se z nejrůznějších materiálů jako nerez, bambus, vosk, sklo, měď nebo také dřevo. Oproti loučím z vosku, které zcela shoří, mají opakovaně použitelné zahradní louče se zásobníkem na olej podstatně delší životnost. Plamen vzniká stejně jako u svíčky: Textilní knot nasává hořlavý materiál ze zásobníku, dokud se zásobník nevyprázdní nebo dokud knot není uhašen. Dříve se tyto zahradní louče plnily petrolejem, který byl však již dávno nahrazen speciálním lampovým olejem z parafínu nebo také bioolejem z řepky.
Zahradní louče se často podceňují, ale kvůli svému nepřetržitě hořícímu knotu, který odolá i větru nebo pádu, mohou být celkem nebezpečné. Kromě výše zmíněných pěti základních pravidel pro oheň v zahradě je třeba dbát na spolehlivý stojan pro louč. Olej je nejlepší uchovávat odděleně.
Koš a mísa na oheň
Co může být hezčího než praskající oheň s přáteli nebo rodinou za vlahé noci? Aby to také bylo bezpečné, jsou vhodnými pomocníky koše a mísy na oheň. Oboje je ve většině případů vyrobeno z oceli a umožňuje Vám mít na zahradě bezpečný táborák. Abyste se mohli i vy rozhodnout pro správnou variantu, sestavili jsme porovnání výhod i nevýhod obou konstrukcí. Mějte na paměti, že pro oboje budete potřebovat ohnivzdorný podklad, dostatek místa směrem vzhůru a dostatečnou vzdálenost od jiných objektů.
Koš na oheň
Potřebuje méně volné plochy než mísa na oheň
Díky napůl otevřeným bokům je podpalování snadnější.
Kvůli napůl otevřeným bokům mohou z koše na oheň neustále vypadávat žhavé uhlíky.
Díky vydatnějšímu přísunu kyslíku spaluje dřevo podstatně rychleji.
Vzhledem k velikosti hřeje jen v malém okruhu.
V důsledku menšího průměru „nevypadá jako táborák“.
Mísa na oheň
Větší plocha pro palivové dříví
Může díky tomu zahřát i ve větším kruhu.
Uhlíky a popel zůstávají v míse.
Vyžaduje více místa.
Podpal trvá delší dobu.
| Koš na oheň |
|
|---|---|
| Mísa na oheň |
|
| Koš na oheň | Mísa na oheň |
|---|---|
|
|
Shrnutí: Kdo má méně místa, ale nechce se vzdát ohně, udělá dobře, když si vybere koš na oheň. Pro větší společnost a pocit „skutečného táboráku“ se doporučuje větší mísa na oheň.
Ohniště
Milovníkům „pravých“ táboráků se v zahradě vyplatí zřídit napevno instalované ohniště. Zde se dozvíte, jak je třeba postupovat a jaké nářadí a materiály budete potřebovat:
Kde si v zahradě smím zapálit oheň?
Ten, kdo chce ve vlastní zahradě zapálit otevřený oheň na ohništích, v mísách nebo koších, musí dodržovat pravidla stanovená příslušnými právními předpisy s celostátní působností, jakož i lokální předpisy místní (samo) správy (zejména obecné vyhlášky), zejména:
Při otevřeném ohni v ohništích, miskách nebo koších na oheň musí dodržovat bezpečnou vzdálenost topeniště od zástavby, hořlavých předmětů (domy, auta, ploty apod.) i lesních porostů.
Ohniště se musí nacházet pod širým nebem a dno topeniště musí být ohnivzdorné (musí být např. vydlážděno).
Může být stanoven maximální průměr topeniště.
Může být určena povinnost předem nahlásit založení ohně.
Pozor: v některých případech může být zakládání ohně zcela zakázáno (např. v některých oblastech nebo v některých ročních obdobích).
O platných předpisech se informujte na příslušných úřadech nebo u místních hasičů.
Kromě toho musí být topeniště pod širým nebem a jeho dno musí být ohnivzdorné (např. vydlážděné). Nejdůležitějším pravidlem pro příjemné posezení u ohně ve vlastní zahradě je však dodržení maximálního průměru jednoho metru, aby oheň bylo možné považovat za oheň pro zahřátí nebo posezení, pro který není třeba povolení. Protože však tyto záležitosti mohou upravovat obecní vyhlášky, zásadně se informujte u příslušných úřadů nebo místních hasičů o platných předpisech.
Co smím spalovat?
Příslušné právní předpisy s celostátní působností, jakož i lokální předpisy místní (samo) správy stanovují, které hořlaviny můžete spalovat (ve vlastní zahradě). Materiály, které nepatří do topeniště, zejména: jakýkoli odpad, biologicky rozložitelný odpad, jakož i urychlovače hoření jako líh nebo benzín, protože v tomto případě dokonce hrozí nebezpečí výbuchu. Namísto toho byste měli používat malé kusy vysušeného a neošetřeného dřeva. Můžete spalovat také dřevěné brikety, dřevěné uhlí nebo piliny.
Tip: Aby byl oheň co nejšetrnější k životnímu prostředí, použijte pro podpálení krbové podpalovače z dřevité vlny, tzv. podpalovací vlny. Ta se speciální metodou napouští certifikovaným voskem a je díky tomu tvořena ze 100 % obnovitelnými surovinami.
Které dřevo je vhodné?
V zásadě se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým dřevem. Tvrdé dřevo má vyšší hustotu, spaluje se díky tomu pomaleji a je tedy výhřevnější. Tato skupina dřev také dosahuje většího žáru. Tvrdé dřevo má buk, jasan, bříza nebo dub. Měkké dřevo se s oblibou používá na podpal, protože snáze vzplane a od jeho plamene se pak vznítí i tvrdé dřevo. Měkké dřevo mají například jehličnany jako smrk, jedle, modřín nebo borovice, ale také listnáče jako topol nebo lípa.
Tip: Za dřevo s nejkrásnějším plamenem se považuje jasan a bříza. Mají stabilní žár a malý úlet jisker. Při spalování březového dříví navíc vzniká příjemná vůně díky éterickým olejům, které jsou v něm obsaženy. Typické praskání, avšak s podstatně intenzivnějším úletem jisker, si naproti tomu lze užít při spalování dřeva jehličnanů.
Jak udělám perfektní táborák?
Klasická pyramida
Položte několik roliček dřevité vlny doprostřed ohniště a volně je obložte malými větvičkami, třískami nebo tenkými polínky z měkkého dřeva.
Na ně přijde pyramidovitá vrstva trochu silnějších větví z měkkého dřeva.
Zapalte pyramidu uvnitř.
Plameny by se měly rozšířit na měkké dřevo.
Když je oheň zapálen, přikládejte postupně další, větší polínka z měkkého nebo tvrdého dřeva.
Stupňovitý tvar pyramidy
Položte na ohniště polínka z měkkého dřeva rovnoběžně vůči sobě ve vzdálenosti několika centimetrů.
Nyní následuje druhá vrstva, která se pokládá na první otočená v úhlu 90°, takže vznikne tvar mřížky.
Opakujte toto vrstvení se stále menšími polínky, až vznikne jakási chrámová pyramida.
Nyní rozprostřete podpalovací vlnu nahoru na dřevo
Zapalte dřevitou vlnu a při přikládání dbejte na to, aby dřevo mělo dost prostoru pro přísun kyslíku.
